Tisíckrát v této odporné kauze byly snášeny argumenty, pravidla, principy a morální odsudky. Toto je spor majitele hospody čtvrté cenové kategorie s kuchařem, který vařil lépe a chutněji než se v řetězci podřadných restaurací vaří - to by mu asi prošlo. Ale když mu svěřili vedení podniku a nahlédl do učtů, vykopli ho, protože pochopil a řekl nahlas, jak a v čem se šmelí. Jak se to dotýká běžného katolíka ....

 

 

.... tatáž instituce, která velmi podrobně pátrá v postelích svých oveček a zároveň kryje jeden velmi dlouhý pontifikát, pedofilní trestné činy a homosexuální jednání svých představených, se semkne v potřebě výše zmíněné moci a peněz. Proč po tak dlouhou dobu tato kauza vzbuzuje tak velké emoce? Je to velká neznalost anebo velká touha nevědět a nedívat se pravdě do očí? Paralelou je slavný příběh o králi, který je nahý. To bychom museli přiznat, že svatý není svatý, že Svatý stolec není svatý, že některý ze svatých papežů není svatý.

 

Jak svět šel dál svou cestou, systém státní a systém církevní správy šly ruku v ruce vcelku logicky díky stejným principům. Postupně přišel svět emancipace, který je zcela jiný. Svět rácia, svět osvícenství jsme ještě nějak ustáli - jako zastánci pseudotradičních hodnot. Po těchto eskapádách přišel I.vatikánský koncil ve snaze zakopat se na pozicích feudální monarchie oproti principu konciliarizmu. Rok 1917 se svým kodexem církevního práva tomu nasvědčoval, svět ale šel dál. Slavná věta Tomáše Garrigue Masaryka, že demokracie je nejlepší ze všech špatných způsobů vlády, se stala realitou. Feudální princip se stal minulostí, která nemůže dál nést společnost, jejíž počet osob se prakticky zesedminásobil. Technologický pokrok nebyl vídán za posledních 5000 let. Nelze nevzpomenout na Carla Maria Martiniho s jeho slavným výrokem o církvi, která je dvě stě let pozadu. 

 

 

Tento systém je problémem, který vede římskou kurii od jednoho průšvihu ke druhému. Nedej Bože, aby byl nástupce Františka z nějakého tradičnějšího konce světa. Dva kroky, které František ujde dopředu, nahradí pěti kroky vzad. Popsaný princip je samozřejmě přítomen v místních biskupských kuriích. Se stejným staromilským duchem a se stejnými problémy se snažil vyrovnat II.vatikánský koncil, na který nelze zapomenout. Byl velkou nadějí pro to, jak změnit církev. Nicméně by otočen směrem od světa do postelí jednotlivých římských katolíků. Snad první nepřikyvovací synoda po mnoha letech, Synoda o rodině, by mohla napravit tento stav a vrátit se po padesáti letech na cestu reformy, evangelizace, emancipace milosrdenství a zejména na cestu k zmrtvýchvstalému Ježíši Kristu.

 

---

autor: Pavel Reumann    http://www.umlaufoviny.com/index.php?a=umlaufoviny/glosa-k-poslednimu-vyvoji-v-kauze-bezak